Oblek!
Oblek!
Narazil na to náhodou. Nejspíš tomu předcházel nějaký záchvat, pomatení smyslů, nebo tak něco, každopádně už se stalo. Zadal do vyhledávače společenské oblečení a začal klikat. A klikal dost dlouho, procházel všemožné stránky, vždyť ještě ani nevěděl, co přesně vlastně hledá. Možná taky proto našel… Tu fotku.
Byla na módním webu, o jehož existenci už slyšel kdysi dávno, ale s nímž dosud neměl tu čest. Když pročetl pár diskuzních příspěvků, usoudil, že o nic nepřišel, papežštější než papež uměl být Richard taky a neřešil přitom, jestli mu jde rtěnka k obočí. Teda snad, kdo ví.
Na fotce byl Ondra, při nějaké příležitosti ho zase blejskli, a vypadal totálně "uhm!" – pokud se citoslovce dají použít jako přídavná jména. Přeloženo: "totálně k sežrání". Vážně mu to seklo. Ale jemu by to seklo i v pytli od brambor. Byl už ten typ, prevít jeden. Sladký, svůdný prevít… Chtěl kliknout na další odkaz (kupodivu pořád ještě nenarazil na to, co potřeboval), ale jeho mozek se v tu chvíli už dávno zaobíral něčím jiným. Někým dočista jiným.
Pobaveně se ušklíbl. A to měl pubertu dávno za sebou, žil ve šťastně stabilním láskyplném vztahu a na nedostatek sexu si rozhodně stěžovat nemohl. Krom toho měl vždycky za to, že ona proslulá druhá míza se objevuje až po padesátce, na což by měl ještě tak deset let čas, a netýká se jen zvýšení sexuálního apetitu. Ovšem jeho sexuální apetit na to měl jiný názor, nejspíš byl nevyčerpatelný. A puberta nebo ne, takovou chuť a tak často neměl, ani když s ním v sedmnácti třískaly hormony. Kde sakra je ten chlap, když ho člověk potřebuje?
Na druhou stranu…
Vjel si prsty do vlasů a zavřel oči.
Ano, to je ono… Jen pomalu, nikam nespěchej, máš dost času…
Chvilku se jimi probíral, jak mu to bylo příjemné, přesně tak, jako to dělávaly jeho prsty, když se s ním miloval. Pomalu, k zbláznění pomalu, aby mohl donekonečna pozorovat, kolika různých výrazů slasti je ta krásná tvář schopna. A potom se nechal přitáhnout k polibku.
Polibek…
Prsty sjely na tvář, osahaly rašící strniště a pomalu klouzaly po linii čelisti ke rtům. Polibek, ano, teď by ho zoufale potřeboval, polibek, který umí dát jen on. Žhavý a všepohlcující, přesně takový, aby ho přesvědčil ke všemu, co by snad chtěl, nebo potřeboval.
Pohlaď ty rty… Protože to jsou jeho prsty, hladí tě, protože po tobě touží.
Zasténal a vlastní ruka mu náhle připadala těžká. Pořád měl zavřené oči a mysl rozpálenou doběla. Ještě chvíli, jen malou chvíli – protahovat rozkoš sám sobě je trochu zvláštní? Ale to přece nebyl on, ty prsty, co mu vklouzly pod tričko, ty byly… Ach!
Chce tě přesvědčit a ty se chceš nechat přesvědčit. Ke všemu.
Svlékl se, napřed jen tričko, ale potom se rozhodl (kašlat na pomalé svádění sama sebe) a zbavil se všeho, co mu překáželo. Pak se přesunul k posteli, u stolu to sice má něco do sebe, ale postel je postel. A navíc polštáře voní po něm. Kolínská, ta temná kořeněná vůně, sprchový gel, pravděpodobně pokaždé jiný, a cosi, co byl pravděpodobně on sám… Znovu zasténal, sakra, potřeboval by ho, potřeboval a čím dál víc.
K čemukoliv, co by si jen přál…
Dotek chladného povlečení na jeho rozpálené kůži, to bylo něco neskutečného, nepopsatelného. A mysl mu jela na plné obrátky, až si nebyl jistý, jestli to jsou jen sugestivní představy, nebo skutečnost… Postel se pod jeho tělesným teplem rychle zahřívala. Ale ten prvotní chlad ho vzrušil skoro bolestně, připravil ho i o ten poslední, miniaturní zbytek sebekontroly.
S nosem zabořeným do jeho polštáře se klínem horečně třel o matraci, ale nebylo to dost. Pořád to nebylo dost, pochyboval, že někdy bude… Volnou rukou hmátl po peřině a přetáhl ji přes sebe, látka povlečení něžně polaskala jeho tělo, přísahal by, že cítí jeho polibky na ramenou… Které pokračují níž po jeho páteři, horký nenechavý jazyk pomalu laskal jeho kůži. A cizí ruka odhodila peřinu stranou, vklouzla pod jeho zdvihající se boky a začala se věnovat jeho erekci.
"Ondro!" zasténal vzrušeně a přirazil do jeho horké dlaně. Kdy přišel? Jak to, že ho neslyšel? "Jo, to je ono! Anoanoano, prosím!"
Cítil se jako hadrová panenka, vláčný a poddajný. Bez odporu se nechal převalit na záda a roztáhl nohy, protože Ondrova ruka chtěla níž. A blíž. Na okraj zaregistroval, že je Ondra v obleku, v tomtéž obleku!, ale kalhoty má rozepnuté, stažené – a je vzrušený. Kousnul se do rtů a pak se prohnul proti jeho ruce, jejíž prsty právě uvnitř něj narazily na prostatu. Roztřásl se. Bylo jasné, co má jeho milý v plánu a on by mu odsouhlasil cokoliv, doslova cokoliv.
"Prosím, prosím, prosím…" zaškemral. Ale on se jen usmíval, krásně a neodolatelně, dál ho hladil, masíroval ten něžný bod uvnitř něj, a když se Igor pokusil pomoci si sám, chytil volnou rukou jeho zápěstí a vtiskl je do polštáře. V tu chvíli se mu ocitl vydaný na milost a nemilost.
Snad nikdy nezažil lepší pocit.
"Chci tě," zašeptal mu Ondra do rtů a vtiskl na ně polibek, přesně takový, jak si na začátku téhle seance Igor představoval. Hladový, roztoužený, který by ho přiměl ke všemu… Kdyby byl schopen vnímat, protože k dvěma vychytralým prstům v jeho dírce se přidal třetí, jeho boky sebou trhly vzhůru. Jestli se co nejrychleji něco nestane, udělá se jen z toho! Ondro!
A ten sladký prevít mu dál šeptal do ucha, zatímco ho opravdu důkladně připravoval, jak ho tu našel, jak ho vzrušil ten pohled na něj, když si dělá dobře, jak ho rajcovalo, když vzrušený sténal jeho jméno… Skoro ho nevnímal, dokázal myslet jen na ty prsty, které ho roztahovaly, sladce dráždily, a na to, jak moc ho chce v sobě, a hned teď je už pozdě!
"Tak dělej!" vyrazil ze sebe. "Dělej, ježišikriste, nebo zešílím!"
Svaly ho neposlouchaly, třásl se při každém doteku Ondrových rukou, víc připravený už být nemohl a mokrý byl pomalu jako ženská… Na stehnech ucítil látku Ondrova obleku. On si ho vážně nechá, blesklo mu hlavou a jen z té myšlenky ztvrdnul ještě víc.
"Ještě ne," hlesl Ondra, natažený mezi jeho nohama, a pozvolna svými ústy laskal jeho tělo, jakoby ho chtěl ještě víc mučit. Ale ne, ne, to by mu neudělal, tohle ne… Horké rty sledovaly cestičku světlých chlupů až na bříško a mučivě pomalu pokračovaly vzhůru, až sevřely bradavku. Zasténal, když na tak citlivém místě ucítil zuby, a pak vykřikl, když do něj Ondra konečně vniknul.
Jeho erekce se rázem ocitla v sevření dvou těl, přitisknutá na tu zatraceně drahou košili, a tření o tu hebkou látku ho hnalo na vrchol rychleji o to rychleji. Ale jeho rozkoš byla cele v Ondrových rukou, a to doslova, pořád mu svíral zápěstí a tiskl je do polštářů, zatímco se líně pohyboval a tvářil se, jako když hledá nejlepší úhel přírazů, což nemusel, protože to takhle bylo dokonalé…
Začal prosit, škemrat, žadonit, protože s každým tím pohybem se špičkou otřel o jeho prostatu, čímž mu do těla vyslal další dávku vzrušení, a on se zoufale chtěl udělat, potřeboval to tvrdě a Ondra to věděl, schválně mu to odpíral…
"Ojeď mě, sakra! Ojeď mě už!" sykl konečně a Ondra se pousmál.
"Jak rád…" Znovu se sklonil, zuby opět našel jeho bradavku a znovu stiskl, pak se odtáhl, tvrdě přirazil a znovu a znovu a znovu… A s každým tím pohybem z něj vyrazil naříkavé zasténání, plné touhy. Kdyby se teď viděl, jak je nádherný, jak dokonale žádoucí a neodolatelný. Dlouhé nohy ho stiskly v pase, aby ho snad nenapadlo přestat, cítil, jak sebou penis mezi jejich těly škube, pustil jeho zápěstí, chytil ho za vlasy a zvrátil mu hlavu dozadu.
Slyšel, jak sténá, s každým dalším pohybem víc a víc, až se mu dočista zlomil hlas a jen se přiškrceně nadechl, napjal se v jeho náručí jako pružina, načež jeho tělo zvláčnělo, na bříšku ucítil mokro – a vědomí, že ho právě dostal na vrchol, poslalo do cíle i jeho… Božské.
"Zlato, jsem doma," ušklíbl se Ondra, když konečně vydýchal bouřlivý orgasmus a trochu sklouznul dolů, aby se na něm mohl uvelebit pohodlněji a chvíli si odpočinout, než bude muset vstát a jít se nějak upravit. Snad ta košile půjde vyprat. Za uchem mu přistálo hravé plesknutí.
"Prevíte, to se dělá?" Igor se taktéž usmíval. Ale nezlobil se. Ještě před dvaceti minutami myslel na to, jak zoufale ho potřebuje – ještě aby si na takovou prozřetelnost stěžoval.
"Copak ti šlo odolat? Představ si, že bys přišel zničehonic domů a našel mě, jak dočista nahý masturbuju uprostřed naší postele… Šel bys snad pryč?"
"Nóóó…" protáhl Igor.
"A opovaž se říct, že jo!"
"Jenom na takovou chvíli, dokud bych nenašel pouta," ušklíbl se zlotřile. Ondra se na něj vrhnul a jeho oblek by následnou rvačku, byť nevážně míněnou, ale ani nic dalšího, zaručeně nepřežil, jenže na případné druhé kolo museli oba nejdřív nabrat dech. Takže ho svléknul, protože i když ho takhle rajcoval, nejvíc se mu koneckonců stejně líbil nahý.
"Co vlastně ta náhlá potřeba?" zeptal se Ondra potom, co se uvelebil vedle něj a svou otázku doprovodil polibkem na rameno.
"Ále," mávnul Igor rukou, i když v očích mu hrály rozpustilé plamínky, "hledal jsem nějaké vhodné odění, když už teda… Ovšem narazil jsem na tvoji fotku – a možná mám v občance dřívější datum narození, ale moje tělo si rozhodně myslí, že je mi tak sedmnáct…"
"Sedmnáctiletí se ale smějí ženit jen se souhlasem rodičů," podotkl Ondra zamyšleně.
"… no, a tys zrovna nebyl po ruce," dokončil nejprve Igor, "a co se týče toho, že sedmnáctiletí se smějí ženit jen se souhlasem rodičů, to by asi nebyl takový problém. Naši se už stejně smířili s tím, že nejsem normální, ať už být normální znamená cokoliv."
Ondra neodpověděl, znovu začal líbat jeho rameno a pokračoval na zarostlou hruď a k zarudlým bradavkám, nejspíš si myslel, že mít zase sedmnáct není tak špatný nápad, což rozhodně nebyl. Igor si ho přitáhl do náručí a políbil ho na rty. Odpovědí mu bylo měkké zasténání.
S takovou se nejspíš budu ženit v džínsách… A Módní peklo ať si škubne prackou!
Paráda.
(Karin, 25. 7. 2017 21:09)