3x o bruslích
První
Měl ho celkem rád. Občas více, občas méně. Ve chvíli, kdy zcela zpocený a uřícený dojel poslední kroky svého vystoupení, tak v tu chvíli ho miloval. Bezmeznou, oddanou láskou… Když potom viděl výsledky u svého jména, nejraději by ho objal.
Poprvé a naposledy.
Možná by ho rád objal i proto, že se tenhle rok skutečně viděli naposled.
Jenže tu byla drobná překážka.
Nejenže ON jeho city neopětoval, také tu byly jisté… biologické odlišnosti.
Někdy objetí prostě fungovat nebude.
Ale i tak ho měl rád.
Ten starý bodovací systém.
Druhá
Koncentrovaná energie. Zářící oči a věčně usměvavá ústa. Ztělesnění nadšení. Protože přece jezdil hlavně proto. Pro nadšení. Pro touhu porazit – sám sebe.
So leave me alone…
Leave me alone!
Ano. Nechte ho ať je sám. Ať tančí, ať vynikne, jak to umí. Nechte ho, prosím. Protože ta hudba se mu vlila do žil.
Opravdu, teď kdyby mohl rozhodovat, bodovat, hodnotit – věděl by přesně jakou známku dát.
Už jen pro ten kouzelný přízvuk s jakým ho dneska ráno pozdravil.
Alexej zasněně zavřel oči.
A Brian právě dokončil svou exhibiční jízdu.
Když se odtáhl, v těch očích zahlédl ten nejnádhernější nevěřící pohled na světě.
„Alexeji?“ oslovil ho potichu.
„Don’t leave me alone,“ zašeptal bývalý krasobruslař.
Třetí
Po další otočce mu vyhrkly slzy. Nedávno zahojená noha ho neunesla a tak se nedůstojně posadil na zadek přímo na led. A když ho o pár chvil vzal Alexej za rameno, jen ho vztekle odstrčil. Připadal si k ničemu.
„Nech mě!“
Zapomněl ovšem jak je jeho ruský přítel neuvěřitelně tvrdohlavý. Vůbec se s ním nebavil, prostě ho vytáhl na nohy a dostrkal ze studené plochy na lavičku.
„Jsem k ničemu!“ dal Brian průchod své sebelítosti. Pak zasykl. Alexej mu dál masíroval nohu, jakoby se nechumelilo.
„Stejně nemám šanci. Steph je zpátky. Jevgenij taky… Už jen ty tam chybíš. A taky nemám hudbu!“
„Máš,“ odtušil Alexej nevzrušeně a zvedl mu bradu. Pak otřel slzy. „Co bys řekl na Overcome?“
Brian vykulil oči. To přece Alexej nemohl myslet vážně! Popotáhl.
„To myslíš vážně?“
„Samozřejmě, že ano. Koneckonců, nepatří mi to, nemůžu si na to dělat žádný nárok…“
„Ale ty jsi na ní jel tenkrát… Tehdy tu exhibici.“
„A chtěl bych, abys ty na ní jel volnou.“ Alexej vypadal zamyšleně. „Hodí se k tobě.“
„I když pravděpodobně nevyhraju?“ Brian provinile sklopil oči.
„Jo. Protože i tak budeš bojovník. A o to jde.“ Alexej se konečně usmál.
A pak ho jemně políbil.
Paráda.
(Karin, 24. 7. 2017 17:24)