Beiny...

Poprvé

"Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo."

- Jaroslav Hašek -

„Víš, já to skutečně ještě nikdy…“

Seděl na gauči, ruce v klíně, prsty propletené a neklidně těkal očima po pokoji.

„Nikdy?“ zdvihl Hotch obočí.

Tomu se věřilo tak těžko. Ve svém věku ještě nikdy…? Co z toho života měl?

„Nikdy,“ přikývl Reid poněkud ostýchavě.
Seděli naproti sobě v Aaronově zšeřelé ložnici, jediné světlo bylo od pouličních lamp a vzduch voněl… jako už tak vzduch ve městě voní. Neromanticky, povětšinou.

Starší agent zalovil v kapse kalhot.

„Neboj se. Uvolni se…“ řekl potom uklidňujícím hlasem. „Jen klid.“

Reid se skrčil ještě víc.

Aaron Hotchner TO udělal…

Připálil mu cigaretu.

" Cigareta je typ dokonalého potěšení. Je úžasná a zanechává nás neuspokojeny. Co víc si můžeme přát."

- Oscar Wilde -

* * *

Důvod?

„V jediném okamžiku se přihodí, co by člověk nečekal za celý rok.“

- Ferdinand I. Habsburský -

Nechápu, jak někoho takového mohla opustit žena?

To mu před pár dny řekl Derek. Zrovna řešili takový hnusný případ a on se tím příliš nezabýval. Neměl na to čas. Mezi všemi těmi mrtvolami a rituálními vraždami prostě šel jeho osobní život poněkud stranou.

To teprve teď, když už zase byl všude klid, si nad tím mohl dovolit zapřemýšlet.

Jak ho mohla Hailey opustit? No, vlastně docela snadno. Stačilo pár slov, pár papírů a bylo to. Ale Derek tu otázku nepoložil správně. Protože Hailey ho neopustila.

Tak trochu vlastně opustil on ji.

Popravdě řečeno, nikdy mu nebylo líp.

Důvod…?

Tělo pod pokrývkou vedle něj se pohnulo a ozvalo se mumlání.

„Spánková deprivace zaviněná ponocováním je v nejširších obecných souvislostech příčinou…“ Mladý doktor nedostal příležitost domluvit.

„Ještě slovo a budeš trpět spánkovou deprivací ty sám!“

Tiše se zasmál. „S tebou? Velmi rád.“

Aaron Hotchner si mohl gratulovat: konečně našel způsob, jak Reida umlčet.

Spokojeně zamručel a přitáhl si ho blíž.

Carpe diem, podle Horatia.  

Tedy přesně o to se snažil.

* * *

„Cos dělal?!“

„Kašel, koně a lásku lze ukrýt velmi těžko.“

- Benjamin Franklin -

„Otočit!“ přikázal mu strohý hlas.

Uposlechl ho s tichým zakňučením. Jednak to bolelo a jednak to příšerně studilo. Zvláště na holé kůži. A pohlédněme pravdě do očí, kromě kalhot neměl nic.

„Nehýbat!“ varoval ho hlas.

Zachvění, zavrnění.

„Hotovo, můžete se obléct.“

Velice pomalu slezl a znovu kníkl, když ho zastudila podlaha, pro změnu.

Když potom vyšel ven, doktor už se bavil s Gideonem.

Reid se mírně zamračil, copak je k čertu Gideon nějaká jeho chůva?!

„Á tady jste!“ uvítal ho lékař. „Mám pro vás dobré zprávy. Ta žebra jsou jen naražená, žádná kost není zlomená, měl jste štěstí…“

Slabě se pousmál.

„Prosím tě, cos dělal?“ vyptával se ho Gideon ve výtahu, když jeli z rentgenu dolů.

Reid se jen trochu usmíval a krčil rameny. Opravdu nevěděl, jak by zrovna jemu vysvětloval vztah mezi výškou Hotchovy postele, tvrdostí jeho podlahy a fyzikálními zákony.

„I malá dávka upřímnosti je škodlivá, velká už je naprosto katastrofální.“ 

- Oscar Wilde -